Škola podporuje indického chlapce

Zajímavé je, že osud osmiletého žáka 3. třídy základní školy v Sant Xavieru, který je nejmladší ze tří dětí lesního dělníka a dělnice, v rapšašské škole nejvíc sledují žáci ze šesté a sedmé třídy. A spíš ještě děti z prvního stupně než vycházející školáci, kteří si lámou hlavu častěji s tím, kde získat peníze na kredit do mobilu než na školné pro malého kluka z tisíce kilometrů vzdálené exotické země.

„Od Maria dostáváme dost dopisů. Za poslední rok nám psal minimálně čtyřikrát. Svěřil se, že by chtěl být lékař a že jeho oblíbeným předmětem je rodná tamilština. A to přesto, že na přiloženém vysvědčení z ní měl nejméně bodů,“ podotkla učitelka Křížová, v jejíchž hodinách žáci indickému chlapci odepisují.

Žákyně sedmé třídy Štěpánka Kulatá přispívá na vzdělání indického školáka částkou okolo stokoruny. „Doma se na něj skládáme společně, něco dá i mamka. Myslím si, že Mario má těžké dětství a musí být mnohem samostatnější než my. S rodiči se skoro nevidí, protože žije v tamním farním dětském domově, kde chodí i do školy. Ale určitě je na tom lépe, než kdyby zůstal doma, kde by musel strádat zimou a nedostatkem jídla,“ míní.
Lenka Pavlačková letos přispívá ve škole na Maria naposledy, protože už je v deváté třídě: „Zaskočilo mě, jak těžce se lidem v indických horách žije, i to, že tamní děti nemají povinnou školní docházku jako u nás. Z Mariových dopisů je vidět, jak je nám vděčný za to, že díky penězům od nás může chodil do školy.“

Lenka, která by se po absolvování devítiletky ráda dostala na Střední policejní školu v Holešově na Kroměřížsku, by se někdy v budoucnu ráda do Indie podívala. „Kdybych na to měla peníze, určitě by mě to zajímalo.“ svěřila se.
Indický školák, kterého si na dálku adoptovala škola v Rapšachu, končí každý svůj dopis slovy - děkuji, váš milující syn Maria Aruputha Selvam. Pochází z vesničky Shenbaganur v údolí Kodaikanalských hor, která leží ve výšce zhruba dva tisíce metrů nad mořem.
Teploty tam ani v létě nepřesahují 25 stupňů a nejbližším větším městem je šest kilometrů vzdálený Kodaikanal. Cesta do hlavního města státu Tamil Nadu, Maduraie, trvá autem nebo autobusem asi tři u půl hodiny mezi nebezpečnými horskými serpentinami.
Osmdesát procent místních obyvatel žije pod hranicí chudoby. Většina lidi nemá odpovídající zdravotní péči a strádá zimou a podvýživou.

Muži i ženy ve věku kolem dvaceti let jsou negramotní a umí se sotva podepsat. Po otevření farního dětského domova se tam začalo vzdělávat sedmdesát procent dětí, čímž se jim otvírá šance vymanit se z místních nuzných podmínek.
„Myslím si, že zapojení v projektu adopce na dálku je prospěšné i pro naše děti. Učí se nemyslel jen na sebe, ale vnímat i potřeby svého vrstevníka někde v exotické zemi, jehož rodiče nemají peníze na jeho vzdělávání. Na to, co se stalo pro nás samozřejmostí a ne vždy si toho dostatečně vážíme,“ shrnul ředitel školy Karel Snětina.

LUDMILA MLSOVÁ, FOTO: MAFA - SLAVOMÍR KUBEŠ

 

 

Osmiletý Mario získá díky penězům z Rapšachu vzdělání

Žáci i kantoři základní školy podporují indického chlapce
Rapšach - Osmiletý indický chlapec Maria Aruputha Selvam může chodit ve své zemi do školy pouze díky tomu, že jeho vzdělání platí žáci a pracovníci ze Základní
školy v Rapšachu na Jindřichohradecku.

Částka ve výši pět tisíc korun, kterou vedení školy každoročně na Maria vybere, mu umožňuje dosáhnout úplné základní vzdělání.
„0 adopci na dálku jsem se dočetla v nějakém časopise, kde psali o smutných osudech dětí z Indie, Ugandy i odjinud a zároveň o možnosti některým z nich pomoci. Napadlo mě, že by se naše škola mohla také o nějaké dítě postarat. Proto jsem se nejdřív obrátila na vedení a učitele a rozhodli jsme se, že si přes projekt charity adoptujeme také jedno dítě,“ uvedla učitelka Pavlína Křížová, která na škole v Rapšachu učí občanskou výchovu, český jazyk a dějepis a zároveň je hlavou tohoto projektu.
Vybrat každý rok pět tisíc korun ve velké městské škole, která má okolo sedmi set až tisíce žáků a početný kantorský sbor, může být zřejmě snazší než ve škole, která sídlí v malé obci s 540 obyvateli. V samotné škole je nyní 174 žáků s řadou přespolních dětí z Dvorů nad Lužnicí, Halámek, Klikova, Františkova, Nové Vsi nad Lužnicí, ale i z Českých Velenic a ze Suchdola nad Lužnicí.

„Nenařizujeme žákům, že se musí na adopci našeho Maria podílet nějakou konkrétní částkou. Každý dává podle svého uvážení - někdo přispěje pět korun, někdo třeba padesát. Ale rozhodně k tomu nikoho nenutíme.“ řekl ředitel školy Karel Snětina s tím, že škola letos nechala dopis od Maria přeložit a poslala ho rodičům, aby věděli, na co jejich děti přispívají.